Rasy
Lidé
Lidé jsou rasou s rozpínavou myslí a povahou. Tvoří velká společenství, státy a impéria. Lidem je vlastní univerzálnost. Jsou schopni zvládnout téměř jakékoliv strasti a přizpůsobit se takovému životu. Možná ne jako jedinci, ale definitivně jako společnost.
Lidi pohání jejich víra. Víra v ně samotné a víra v instituce. S institucemi jako řády, gildami, církvemi apodobně roste i společnost lidí. Naopak v úpadku těchto institucí mají lidé tendenci vzhlížet k hrdinům, kteří pomohou těmto institucím dosáhnout zpět své zašlé slávy.
Etapa života | Věk |
---|---|
Novorozenec | 0 - 12 měsíců |
Dětství | 1 - 11 let |
Puberta | 12 - 16 let |
Dospělost | 17 - 29 let |
Střední věk | 30 - 49 let |
Stáří | 50+ let |
Průměrné dožití | 65 let |
Maximální dožití | 110 let |
Populové
Populové jsou nejrozšířenějším lidským rodem a představujou hlavního zástupce lidské rasy. Jejich přizpůsobivost a všestrannost je obdivuhodná. Dokáží ovládnout mnoho oblastí života a naučit se téměř čemukoliv.
Rozpínavost populů nezná hranic. Pro ostatní rasy mohou představovat pohromu, která přichází a zabírá jejich území.
Společnost populů je společnost mužů. Ženy se jen vyjímečně dostanou do vedoucí pozice. Ženy se starají hlavně o domácnost a o děti. Muži mají obstarat obživu, peníze a ochraňovat jejich rodinu.
Hlavními náboženstvími Populů bývá víra v sénanty a to buď v měsíční či ve sluneční zirkul.
Skalové
Skalové jsou divočinou ošlehaným surovým rodem lidí, který si zvykl na drsný život mimo civilizaci. Tvoří spolu společenství, žijí v klanech, bojují mezi sebou a s přírodou, která je obklopuje či drancují civilizovaná království.
Skalové si nade vše cení hrdinství a velmi rádi si mezi sebou vyprávějí příběhy o hrdinských skutcích svých otců, dědů a vůdcích.
Ženy skalů jsou více nezávislé na můžích, než populské ženy. Některé dokonce vyráží na válečná tažení jako válečnice a bojují po boku mužů.
Skalové často věří v různé kulty padlých sénantů. Některé oblasti jsou však věrné slunečnímu či měsíčnímu zirkulu.
Kremeni
Jedná se o rasu lidí, kteří si nechali vytetovat magická tetování, do kterých přijali mladého démona. Démon jim prodlužuje život a propůjčuje magické schopnosti. Jejich fyziologie se za dlouhou dobu změnila tak, že v dospělosti již nejsou schopni přežít bez démona, který přebývá v jejich kůži. V pubertě každý Kremen projde rituálem Šalma Rý, při kterém jsou mu vytetovány magické runy a jiné obrazce na tělo a do kterých přijme svého démona astrálních sfér.
Této symbiózy využívají jiní démoni astrálních sfér. Říkají si Krelové. Krelové jsou démoni, kteří se umí vtělit do jiné bytosti a naprosto převzít nad ní kontrolu. Díky spojení Kremenů a démonů astrálních sfér mají Krelové nad Kremeni určitou moc a jsou schopni je daleko jednodušeji ovlivňovat. Civilizace Kremenů tak stojí na tom, že uctívají Krely jako bohy a vůdce v jednom. Slouží jim jako jejich věrní posluhovači a bojují za ně ve válkách.
Ženy Kremenů mají hlavně úlohu obstarání dětí a domácnosti. Je mezi nimi normální, že jeden mocný Kremen může mít harém několika Kremenek či konkubín. Takový muž může mít desítky potomků. Důsledkem je sociální problém v tom, že na některé Kremeny prostě nevyzbydou ženy. To napomáhá k radikalizaci a soudružnosti se svými bratry. V neposlední řadě také k sexuálním aktivitám mezi muži, které je mezi Kremeny velmi rozšířené a normální.
Altakové
Altakové jsou velmi teritoriální a nepřátelští lidé, kteří zasvětili svůj život kočovnému stylu života. Nárok na svá území berou velmi vážně a jakýkoliv vstup na jejich území si vykládají jako válečný akt. Altakové mívají tmavé oči i vlasy. Dokonce i jejich pokožka je v určitém smyslu opálenější, než u jejich příbuzných. Je to dáno jejich životem v sedle.
Altakové jsou známí tím, že jsou skvělí lovci a stopaři. Také jsou skvělými pastevci. Jejich hlavním vývozním artiklem bývají kožešiny ulovených zvířat či vlna domestikovaných ovcí či koz.
Pro altaky je jejich čest vším. Stejně tak jejich kmen. Různé urážky si berou velmi osobně a ti, co se nechovají dle jejich tradic urážejí majestát jejich vůdců, což může vézt k prolití krve. Jakékoliv politické smlouvy mezi altaky a jinými národy bývají proto vždy křehké.
Altakové nemají jednoznačné náboženství, které následují. Jejich náboženství je často dáno náboženstvím jejich vůdců. Jsou si vědomi, že ve světě je mnoho mocných entit a pokud jsou tyto entity schopny svojí moc ukázat, dává smysl v ně věřit.
Skřítci
Skřítci jsou asi poloviční jak lidé. Mají vlasy černých nebo naopak bílých barev a špičaté uši. Oproti lidem mají v poměru k jejich tělu také velmi velké oči, které jim pomáhají s viděním za šera.
Žijí svůj skřítčí život a moc se nezajímají o život mimo jejich území. Věnují se hlavně zvelebováním svého vlastního života a svého nejbližšího okolí. Nejsou velcí kolonialisté, ale vlastní území si brání zuby nehty. Rozhodně se nevzdávají bez boje a když jsou donuceni, vezmou zbraně do jejich malých rukou a bojují s odhodláním jejich vlastním.
Skřítčí společnost je hodně zaměřena na hojnost a rozmanitost potravy. Jíst obyčejný chlép každý den je pro skřítky něco nepředstavitelného a rádi si svá jídla "okořeňují" pro ostatní rasy zvláštními doplňky, jako může být různá šťáva z hmyzu.
Pro ostatní rasy jsou skřítci nejznámější svým smyslem pro různé exotické koření, čaje nebo kávu. Tyto artikly jsou pro skřítčí říše typické a obchod s ostatními národy proto může přímo kvést.
Pro skřítky je důležitá jejich komunita, do které patří. Všichni v komunitě se dobře znají a pro cizince může být těžké, než jim skřítci naplno uvěří. To platí i pro uzavření dohod. Mezi sebou skřítci uzavírají mnoho dohod, ale naprostým cizincům nevěří. Většinu domluv tak musí řešit stařešina, který mluví za celou komunitu.
V době úpadku se skřítci združují v malých komunitách o pár desítkách členech. Tyto komunity mohou být od sebe velmi vzdálené a v dobách největších krizí spolu příliš nekomunikují. Naopak v době rozkvětu a blahobytu mohou skřítci budovat obrovská města, ve kterých je moho komunit - čtvrtí. Každé čtvrti předsedá stařešina a na společných setkáních mluví tito stařešinové za své komunity. Řeší zde spory či pomoc s budováním lepší budoucnosti.
Skřítci jsou původem astrální bytosti, které přišly do materiální sféry před stovkami let. Díky tomu mají modrou krev nasycenou magií. Každý skřítek tedy dokáže nějakým způsobem kouzlit. Pro jejich magickou krev jsou však loveni, jelikož se jedná o vzácnou magickou surovinu.
Tím, že jsou skřítci původem astrální bytosti, jsou jejich životní potřeby jiné od ostatních smrtelníků.
Jsou sice smrtelní a stárnou, ale oproti lidem o dost pomaleji. Obecně jejich styl života je dost pomalejší a také jejich jazyk je velmi košatý a věty velmi dlouhé. Jejich rozpravy i nad banalitami mohou trvat hodiny až dny. Některé politické debaty mohou trvat i týdny.
Rozmnožování u skřítků funguje tak, že nejdříve musí být skřítčí žena magicky požehnána světlem ze svatého stromu, který je v srdci hvozdu. Takto požehnané skřítčici světélkují oči. Následně může být oplodněna standardním způsobem, jako je tomu u lidí. Svatý strom dokáže požehnat pouze omezeně krát. Záleží na velikosti a zdraví hvozdu.
Skřítčí muž a skřítčí žena jsou si oddáni po celý život a neexistuje u nich koncept jako nevěra. Naopak, pokud jeden z páru zemře, začne zdraví druhého rychle chřadnout.
Pro skřítčí společnost není jídlo klíčovým aspektem k přežití. Jíst musejí, ale nejí velké porce. Jejich magie je hodně zaměřena na růst plodin a vystačí si s menšími květináči všeho možného. V okolí skřítčích měst lze najít políčka, ale nikdy v takovém rozsahu, jako lidská města.
Klíčové pro přežití skřítčí společnosti jsou hvozdy, jejich rozloha a také zdraví. Život skřítků je v podstatě o starání se o zdraví hvozdu. Temné síly či jiné civilizace mohou harmonii hvozdu narušit a skřítci musí s těmito vnějšími silami bojovat.
Všechny skřítky spojuje druidismus, který uctívá duchy přírody. Druidismus napomáhá skřítkům k ovládání sil hvozdu.
Etapa života | Věk |
---|---|
Novorozenec | 0 - 5 let |
Dětství | 6 - 20 let |
Puberta | 21 - 45 let |
Dospělost | 46 - 150 let |
Střední věk | 151 - 250 let |
Stáří | 251+ let |
Průměrné dožití | 300 let |
Maximální dožití | 400 let |
Mandi
Mandi jsou skřítci, kteří žijí v soužití s přírodou, která je obklopuje. Využívají jí k budování svých příbytků. V jejich městech je tedy možné vidět budovy postavené z obřích hub nebo vyčnívající z kmenů stromů, kde samotný strom je součástí jejich příbytku.
Mandi skřítci navíc žijí ve společenstvích, kde se velká část společných prostor sdílí s velkým množstvím jiných Mandiů. Je tedy možné, že v jednom příbytku je pár společenských místností a mnoho osobních kójí na spaní.
Mandiové žijí ve vesnicích a ve městech, která bývají hluboko na jejich území. Na svých hranicích stavějí vojenské skrýše a tajné tunely, aby mohli na případného nepřítele zaútočit a rychle se schovat ve skrýši. Bojovat proti takovému nepříteli je, jako bojovat s duchem.
Tonga
Tonga skřítci se od Mandiů oddělili již před dávnými časy. Putovali daleko na sever a tam založili svá království. Od ostatních národů se naučili jinému způsobu života. Již nežijí tak spřaženi s přírodou, ale žijí klasicky ve městech a vesnicích, živí se zemědělstvím a řemesly.
Co si však Tongaové nechali je jejich smysl o bohatou a kořeněnou kuchyni, která je ve světě vyhlášená. Tongaové nejsou tolik uzavření, jako Mandiové a vehementně obchodují s ostatními národy. Jejich hlavními vývozními položkami jsou různé pochutiny a koření.
O co víc se nechali ovlivnit jinými národy, o to víc si nyní chrání svojí identitu. Skřítci Tonga si moc dobře uvědomují, že svět je nebezpečné místo. Stal se z nich tedy militantní národ, který si nenechá nic líbit. Říká se, že s Tonga skřítky můžete mít pouze 2 typy vztahů - buď spolu obchodujete, nebo spolu válčíte.
Garmuni (Broukovci)
Jsou bytosti, které mají blízko k hmyzu. Někdy jsou nazývání hmyzími lidmi či broukovci. Nemají standardní krev, ale takzvanou krvomízu - zelená hustá a lepkavá hmota. Nemají standardní kostru, ale chitin, který je jejich přirozenou zbrojí a zároveň jim propůjčuje neobvyklou sílu vzhledem k jejich velikosti.
Nemají rádi velký chlad. Mají rozpínovanou mysl a rádi objevují nová místa. Občas se celé hnízdo, jak se nazývá jejich společenství, vezme a přesune jinam.
Garmuné se od ostatních ras rozmnožují jinak. Vše se točí kolem společenství, kterému se říká hnízdo. Hnízdo má svojí královnu. Ta se páří s nejsilnějšími a nejvlivnějšími Garmuny. Poté královna rodí jeden malý kokon za druhým. Z těchto kokonů se po nějaké době vyklubou noví malí Garmuni. Všichni Garmuni jsou tedy muži. V pozdějším věku porodí královna novou královnu, která po dovršení dospělosti nahradí tu starou. Pro garmuny je královna vším. Brání jí jak jen mohou a plní její rozkazy. Mezi jednotlivými královnami může vznikat rivalita, která může propuknout v krvavou válku.
Hnízdo není pouze společenstvím, ale je to živoucí organismus, který je naprogramovaný, aby plnil vůli svých pánů. Stěny hnízda jsou napůl organické a napůl z kovu či z kamene a nebo i dalších pevných částí. Když se dá hnízdo do pohybu, většina členů společenství má nějaký úkol, aby zajistil bezproblémový pohyb hnízda, které se opotřebovává a je potřeba jej neustále opravovat.
Garmunové nerozumí konceptu náboženství. Jediné, co uctívají je jejich královna, pro kterou jsou ochotni nasadit vlastní život.
Etapa života | Věk |
---|---|
Novorozenec | 0 -6 měsíců |
Dětství | 7 - 32 měsíců |
Puberta | 4 - 8 let |
Dospělost | 9 - 19 let |
Střední věk | 20 - 39 let |
Stáří | 40+ let |
Průměrné dožití | 50 let |
Maximální dožití | 80 let |
Blukrové
Jsou asi dvou třetinového vzrůstu jak lidé. Téměř celé jejich tělo je pokryto tvrdým krunýřem chytinu.
Žijí v podzemí a stavějí si hnízdo připomínající obrovského červa. Tito červi potují skrze horninu, žerou jí a na opačném konci vylučují, jakmile projde přes trávicí trakt. Ubytovací kóje a místnosti jsou hlavně ve stěnách samotného červa. Když Blukrové narazí na pevnou skálu, mohou ji buď obejít a nebo se rozhodnout, že se pokusí prokutat skrz. Samotný červ zvládne prokousat i skálu, ale láme si u toho ocelové zuby a trvá mu to daleko déle. Když se dá hnízdo do pohybu, mají Blukrové plné ruce práce s nejrůznějšími opravami samotného červa.
Menší společenství Blukrů je schopno se uživit podzemním hmyzem, kořeny rostlin či pěstováním hub přímo v samotném hnízdě. Maso jako takové je pro ně velmi sváteční jídlo. Většinu masa, které někde získají proměňují na protein nutný k růstu jejich hnízda. Obvykle však nejedí inteligentní tvory, se kterými raději obchodují.
Blukrové jsou známí kovotepci, dolmistři, kameníci a šperkaři. Jejich hlavními obchodnimi artikly jsou drahé kovy, kameny či jiné nerosty. Naopak vyhledávají biomasu a obecně jídlo, které jim dovoluje v růstu a údržbě hnízda. V případě války si Blukrové nárokují těla padlých nepřátel i vlastních vojáků, aby mohli dále pohánět své hnízdo.